Začátek historie českého horského je určen datem 12.8.1977. V tento den se v chovatelské stanici Třeboň - Kopeček narodilo prvních sedm štěňat, vzniklých záměrným křížením feny slovenského čuvače Galky a černobílého tažného psa jménem Leif, dovezeného z Athabasky.
U zrodu plemene stál p. Petr Hanzlík, pozdější dlouholetý předseda Klubu českého horského psa. Jeho záměrem bylo vyšlechtit vytrvalého, otužilého a nenáročného psa, dobře ovladatelného a všestranně využitelného, mimo jiné i jako psa tažného, vhodného k zapřahání do saní. Ke křížení ho přiměla absence severských tažných plemen (malamut, husky, samojed) v tehdejším Československu a neúspěšné pokusy zapřahat do saní jiná zde chovaná plemena, především německé ovčáky.
Jméno dostalo nové plemeno podle místa vzniku a využití: ČESKÝ - vzniklo v Čechách, HORSKÝ - vhodný do horských a podhorských oblastí a PES už jen logicky doplnil celý název podle druhu zvířete. Jako národní plemeno byl český horský pes zaregistrován v roce 1984. Na své mezinárodní uznání plemeno dosud čeká.
VYUŽITÍ :
Díky zvýšení počtu chovaných zvířat přestal být český horský pes postupně využíván pouze jako tažný saňový pes a stal se opravdu psem všestranně využitelným. Uplatnil se v zemědělství jako pes pastevecký, několik psů složilo záchranářské zkoušky. Ve služební kynologii lze využít českého horského psa jako dobrého stopaře nebo v činnostech zaměřených na poslušnost. Při své dobré pohyblivosti se uplatňuje v agility, přátelská povaha z něj dělá psa vhodného pro canisterapii. Nošení nákladů nebo tahání břemen mu nedělá potíže. Stále častěji se uplatňuje v rodinách jako dobrý společník a spolehlivý hlídač.
Zdroj: web klub Českého Horského Psa www.ceskyhorskypes.cz
U zrodu plemene stál p. Petr Hanzlík, pozdější dlouholetý předseda Klubu českého horského psa. Jeho záměrem bylo vyšlechtit vytrvalého, otužilého a nenáročného psa, dobře ovladatelného a všestranně využitelného, mimo jiné i jako psa tažného, vhodného k zapřahání do saní. Ke křížení ho přiměla absence severských tažných plemen (malamut, husky, samojed) v tehdejším Československu a neúspěšné pokusy zapřahat do saní jiná zde chovaná plemena, především německé ovčáky.
Jméno dostalo nové plemeno podle místa vzniku a využití: ČESKÝ - vzniklo v Čechách, HORSKÝ - vhodný do horských a podhorských oblastí a PES už jen logicky doplnil celý název podle druhu zvířete. Jako národní plemeno byl český horský pes zaregistrován v roce 1984. Na své mezinárodní uznání plemeno dosud čeká.
VYUŽITÍ :
Díky zvýšení počtu chovaných zvířat přestal být český horský pes postupně využíván pouze jako tažný saňový pes a stal se opravdu psem všestranně využitelným. Uplatnil se v zemědělství jako pes pastevecký, několik psů složilo záchranářské zkoušky. Ve služební kynologii lze využít českého horského psa jako dobrého stopaře nebo v činnostech zaměřených na poslušnost. Při své dobré pohyblivosti se uplatňuje v agility, přátelská povaha z něj dělá psa vhodného pro canisterapii. Nošení nákladů nebo tahání břemen mu nedělá potíže. Stále častěji se uplatňuje v rodinách jako dobrý společník a spolehlivý hlídač.
Zdroj: web klub Českého Horského Psa www.ceskyhorskypes.cz